Odmala vyrůstáme většinou v tom, že jsme káráni za svoje nedostatky. Málokdo nás pochválí, vyzdvihne naše přednosti nebo talent. Máme tendence uchylovat se k pesimismu a vše vidět černěji, než jak se věc ve skutečnosti opravdu jeví. Jedním z faktorů je výchova, dalším pak povaha. Jeden je bručoun, ať se děje co se děje, další pak rozdává úsměvy na všechny strany za každé situace. Dá se však pozitivní myšlení opravdu naučit?

Dětství je bezstarostné, děláme vše spontánně a bez ohledu na okolí. S dospíváním se však začínáme poměřovat s okolím, děláme si obavy z toho, aby si o nás někdo nepomyslel něco špatného, připadáme si méněcenní, pokud jsme nedosáhli takových úspěchů jako ostatní a zapomínáme na to, co oproti druhým máme zase my. Když nás navíc v dětství rodiče připravují na to, že život není peříčko, všechno nám zakazují, protože bychom to nezvládli, není se čemu divit, když se z nás v dospělosti stanou ustrašení, nesebevědomí lidé přesvědčení o nemožnosti dosáhnout toho, po čem toužíme.

Optimista se neptá na názor, nebo se jím alespoň neřídí. Vnitřně cítí, co ho udělá šťastným a jde si za tím.

Při hledání štěstí se chybně řídíme podle těchto situací:

  • pokud se cítíme neschopní, podřadní nebo nezajímaví, s každým dalším neúspěchem se dostáváme do začarovaného kruhu a propadáme do hluboké sklíčenosti.
  • pokud dosáhneme vytyčeného cíle, nestačí nám to, chceme ještě víc.

Optimista vyhledává jen další pozitivní a usměvavé lidi, naopak se straní osob, které z něj energii vysávají. Jedná se o lidi nepřejícné, závistivé, s černými myšlenkami, kdy jim nikdy není nic dost dobré. Život je příliš krátký na to, abychom se obklopovali lidmi, co za to nestojí. Optimista, který se řídí heslem „každé mínus má své plus“, si s takovými lidmi může jen těžko rozumět

Jak se změnit? Nevymlouvejte se na geny nebo na to, že Vaše povaha je prostě součástí Vaší osobnosti. Optimismus je vcelku jednoduchý a přitom nakažlivý. Stačí konat drobné dobré skutky. Někomu dát dárek jen tak pro radost, ve frontě v obchodě pustit před sebe člověka s menším nákupem, pochválit kolegyni nový účes nebo pomoct mamince do autobusu s kočárkem. Bude to skutek prospěšný na obou stranách, zlepšíte den nejen osobě, které jste pomohli, ale hlavně sami sobě.

Optimista není naivní, jen věří ve své schopnosti problém zvládnout. Zažívá stejně krušné dny jako pesimista, jde jen o jiný úhel pohledu. Na většině špatných situací lze najít něco dobrého, něco, na čem můžeme pracovat, aby se to zlepšilo. Zatímco pesimista vzpomíná na minulost, kterou stejně nelze změnit, nebo přemýšlí nad budoucností, která je daleko, optimista žije přítomným okamžikem, protože jen ten je aktuální a jde s ním něco dělat. Kde bereme jistotu, že se něco zaručeně pokazí? Pokud budeme věřit, že se to pokazí, pak to skutečně nemůže skončit jinak. Budeme-li naopak věřitdobrý konec, vše se vyřeší snadněji.

Optimista se každé ráno probudí s těšením, co zajímavého nový den přinese. Pesimista je oproti tomu rozladěný už jen zdánlivě špatným počasím nebo rozlitou kávou.

Jak se stát optimistou?

  • Na každé záporné situaci se snažte nalézt alespoň jednu věc kladnou.
  • Obklopujte se jen pozitivními lidmi.
  • Na viditelné místo (například na ledničku) si pověste papírek se zdánlivě obyčejnou informací „Mám zdravé děti“ nebo „Mám vysněnou práci“. Kdykoliv budete procházet kolem, budete si neustále připomínat, jak dobře se vlastně máte, protože nic z toho není samozřejmost. Věcmi jako je spokojená rodina nebo zdraví většinou pohrdáme nebo bereme za automatické teprve do chvíle, než se něco pokazí a my o to třeba i přijdeme.
  • Změňte Váš slovník. Vyměňte slova „to je nemožné“ za „to půjde“ a vypusťte slovo NE.

Viděli jste film Yes man? Hlavnímu hrdinovi přinesla záměna slova NE za ANO nové zážitky a příležitosti, které by jinak nezískal.

Je dokázáno, že optimisté žijí déle a téměř vůbec nepropadají depresi. A to za zkoušku přece stojí, ne?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here